Repertoár:
Tenkrát v 68.
komediální muzikál
To, co bylo před padesáti až šedesáti lety tvrdou a hořkou skutečností, se nám dnes zdá být jako smutná pohádka. Dobu po únoru 1948 můžeme s odkazem na klasika literatury, Aloise Jiráska, nazvat dobou temna. Byla to diktatura proletariátu. Tisíce lidí byly komunistickým režimem internovány, stovky nepohodlných byly na základě vykonstruovaných procesů, na které dohlíželi sovětští poradci, popraveny. Nikdy bychom neměli zapomenout jména a příběhy Milady Horákové, Heliodora Píky, osudy Babic nebo Koubalovy Lhoty… Násilná kolektivizace rozvrátila naše vesnice, staletá tradice selských rodů zmizela spolu se soukromým vlastnictvím půdy. Pro vystěhování sedláka stačila závist souseda a pár podpisů, selské usedlosti po staletí generacemi udržované většinou zpustošila zemědělská družstva…
A pak na počátku šedesátých let se začínají lámat ledy. Na jaře roku 1968 přichází období, které západní novináři nazvali pražské jaro. V Československu se začala drolit cenzura a mohlo se zase svobodně dýchat a mluvit. Já byl v té době jen o málo mladší než hrdinové našeho muzikálu. V hodinách dějepisu jsme náhle mohli slyšet o Masarykovi, o svobodných volbách či osvobození Plzně americkou armádou. V očích mého táty, sedláka, který musel vstoupit do JZD, byla zase vidět radost. Okupace Československa všechny naděje opět zadupala do země. Museli jsme zase sklonit hlavy. Úžasné vzepětí národa na jaře 1968 se nedá zapomenout. A zde, na přelomu jara a léta, se odehrává náš příběh o mladých lidech, rebelech, o jejich láskách a nadějích. I do jejich životů vstupují tragické politické události…
Vraťme se na chvíli do zlatých šedesátých, zaposlouchejme se do sladkých melodií té doby. My starší vzpomínejme a vy mladší věřte, že to byla pravda. Hořká a krutá pravda. A všichni, nezapomínejme! Národ, který zapomene, by mohl stejnou dobu prožít znovu…
Jarda Kahoun, režisér
Limonádový Joe
komediální muzikál
Komedie o kladném limonádovém hrdinovi má několik verzí, které se od sebe více či méně liší. Poprvé se s ní mohli čtenáři seznámit v časopise Ahoj na neděli, kde příběh o ideálním westmanovi pijícím jen Kolalokovu limonádu vycházel v letech 1939-40 jako seriál. Na divadelní pódia se pistolník Joe poprvé dostal v roce 1944. Pro rozhlas byla natočena jedna z verzí westernu v roce 1945, jako román se prodával od roku 1946, v roce 1949 diváky pobavil pod vedením Jiřího Trnky v loutkovém ztvárnění. Druhá divadelní verze spatřila světlo světa v roce 1955 a v roce 1964 se pod režisérskou taktovkou Oldřicha Lipského pistolník s přesnou muškou a lahodně znějícím tenorem stává hlavním hrdinou jedné z našich nejlepších filmových komedií. Tak ho zná většina z nás. Pokusili jsme se pro Vaše pobavení nacvičit jednu z neotřelých původních zhudebněných verzí, která se od známé filmové podoby částečně odlišuje. Užijete si s námi muzikálovou satiru, jejíž scénář je dílem Jiřího Brdečky a hudba pochází z pera autorů Vlastimila Hály a Jana Rychlíka. Je na Vás, abyste posoudili, jak se nám to povedlo.
Jak si peklo poradilo
muzikálová pohádka
Pohádka na motivy oblíbené pohádky S čerty nejsou žerty.
Bedřich Smetana - The Greatest Hits
komediální muzikál
Komediální muzikál z dílny pražského divadla ABC napsali Jiří Janků a Petr Svojtka. Příběh v podstatě vypráví o divadelním souboru, který kvůli nedostatku peněz musí nastudovat pro japonské diváky výběr ze všech oper Bedřicha Smetany, na který jim vyšel grant. Diváci pak v průběhu představení sledují, jak v podstatě činoherci, kteří povětšinou ani neumí noty, vytvářejí komický příběh proložený nejznámějšími Smetanovými áriemi. Ty prošly hudební úpravou Ivana Hlase a Jiřího Janoucha a v podání živé rockové kapely přímo na jevišti znějí někdy jako Beatles, jindy jako reggae, rockenroll nebo balada ve stylu skupiny Queen.
Tajemství staré bambitky
muzikálová pohádka
"KDYŽ PŘED ZLEM JEDNOU UTEČEŠ, BUDEŠ UŽ UTÍKAT POŘÁD..."
Bylo nebylo, v království daňově nepřizpůsobivých lidí, jeden loupežník dceru měl a král zas syna. Krále a královnu máloco udrží doma u vladařských povinností a jsou stále na cestách. A tak s velkorysostí sobě vlastní přenechávají vládu královské radě, ve které mají hlavní slovo rádcové Ferenc a Lorenc. Ti však víc než na spokojenost obyvatel hledí do svých kapes, a tak vypisují nové a nové a nové daně. Jediný, kdo nemá strach se této nespravedlnosti postavit, je neohrožený a moudrý loupežník Karaba. Co se ale stane, když jediný spravedlivý loupežník pověsí řemeslo na hřebík a rádcové daně vybírají a vybírají a vybírají?
Jak už to tak chodí, může to změnit jedině láska a odvaha...
Pohádka plná krásných písniček, ve které si přijdou na své jak děti, tak i dospělí.
scénář: Evžen Gogela
hudba: Lumír Hrma
Lotrando a Zubejda
muzikálová pohádka
Za lesy hlubokými a kopci oblými se rozkládá půvabná česká kotlina. Kromě obyvatel počestných a pracovitých tu ale bydlí také loupežníci. Nejhorší z nich, strašlivý loupežník Lotrando, si pro samé obírání pocestných málem ani nevšiml, že mu z jeho syna vyrostl nevzdělaný mladík. Pošle proto mladého Lotranda do kláštera, aby se mu tam dostalo řádného vychování. Když se vrátí, tak jako poslušný a zbožný syn svému umírajícímu otci nevinně slíbí, že převezme jeho řemeslo. A tak nastanou mladému Lotrandovi těžké chvíle. Naštěstí ale potká drvoštěpa Drnce, a s ním se, i přes otcovo důrazné „Nepracuj!“, vypraví za prací do daleké Solimánie, kde se trápí sultán Solimán nad svou nemocnou princeznou Zubejdou. A tu vyléčí slunce, vzduch a samozřejmě láska. Krásný scénář je z pera Zdeňka Svěráka a Karla Smyczka, hudbu složil Jaroslav Uhlíř.